tradiční čínská medicína
Tradiční čínská medicína má za sebou velmi dlouhou historii. Díky tomu, že první písemné zmínky jsou datovány do 3. tisíciletí před Kristem, je čínská medicína
nejznámějším léčebným systémem, který funguje paralelně k soudobým
biomedicínským postupům. Její postupy, prověřené tisíciletími, dávají odpověď
na řadu otázek týkajících se lidského zdraví, nemoci i životního stylu. Ukazuje
nám, jak zacházet se svou životní energií tak, abychom zůstali co nejdéle
vitální a plní zdraví.
Tradiční
čínská medicína (dále TČM) na člověka nahlíží celostně a vnímá jej jako součást
celého Univerza, které se řídí určitými zákonitostmi. A stejné zákony, jako v
celém Universu, se pak projevují i uvnitř lidského organismu. V historii
naší planety to rozhodně není ojedinělý postoj. Podobně zní hned první výrok na Smaragdové desce Herma Trismegista:
„Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako
to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.“
V našem
vnitřním mikrokosmu probíhají procesy svou podstatou a mechanismy totožné s makrokosmem. Člověk je tak nedílnou součástí přírody a celého vesmíru, která jej svými projevy silně ovlivňuje. Stejně tak jednotlivé části našeho těla tvoří jeden vzájemně propojený a ovlivňující se celek.
Jako je člověk jedinečnou bytostí v rámci Vesmíru, tak i jeho nemoci mají své vlastní průběhy a odlišnosti závislé na jeho konstituci a nastavení. TČM nepaušalizuje, ale léčebný proces vždy přizpůsobuje konkrétním projevům disharmonie v těle člověka. Každá léčba pomocí TČM je tak vždy šitá na míru danému pacientovi v konkrétní fázi onemocnění, v níž se zrovna nachází, a díky tomu může být pružně upravována podle vývoje nemoci.
TAO
Počátky tohoto učení se ztrácejí v hlubinách času a o jeho původu nebo původcích nevíme nic určitého. Můžeme jenom s údivem konstatovat, že všechny základní premisy jsou zde už od začátku. Hotové a definitivní. Svoje učení taoisté tedy nepokládají za myšlenkový výtvor konkrétního člověka, nýbrž za abstrakci přímého - byť vskutku neobvyklého - poznání, jež přitom dosáhlo vrcholu a bylo rozvíjeno v blíže neurčených "dávných dobách" taoistickými světci.
Mluví-li se vůbec v této souvislosti o nějakých "osobách", pak současně o dvou - o Chuang-tim čili Žlutém císaři , a o Lao-c'ovi. Časová propast mezi těmito dvěma legendárními postavami však také naznačuje zbytečnost snahy najít přesný bod v čase či autora, od kterých bychom mohli odvíjet počátek taoistického učení. Vždyť podle tradiční chronologie Lao-c' měl žít v 6. století před naším letopočtem, a Žlutý císař dokonce ještě o celé dva tisíce let před ním!
Vysvětlit Tao je nesnadné, ale máme-li být důslední, vlastně i nemožné. Tímto konstatováním ostatně začíná hned první věta základního díla taoismu Tao-te-ťingu , kde jeho domnělý autor Lao-c' říká: "Tao, o němž se dá mluvit, není to věčné Tao". Zcela jasně tím dává najevo, že o Tao sice můžeme mluvit či uvažovat, ale (jelikož se dokážeme pohybovat jenom v hranicích určených naším chápáním) v žádném případě ho nebudeme umět slovy uchopit, vysvětlit, definovat. "Věčné Tao" totiž leží mimo naše rozumové chápání, a tudíž i mimo definovatelné kategorie.
Přesto, s vědomím tohoto nedostatku, musíme se pokusit alespoň naznačit, co se pod pojmem Tao skrývá. Pro taoisty je Tao odvěkým zřídlem všeho bytí. V nekonečných eonech v sobě plodí myriády zdánlivě odlišných věcí, které se po ukončení své poutě znovu navracejí do původního stavu. Tao plodí, ale samo přitom není zplozené, dává život bytí, ačkoliv samo není bytím.
Tao je tedy chápáno jako prvopočátek všeho, jenž však neleží v minulosti, nýbrž je to věčný, stálý, všudypřítomný, avšak přitom nezachytitelný potenciál tvoření. Je zde odjakživa, nikým a ničím nestvořené, svébytné, pro nás zahalené neproniknutelným závojem tajemství. Je jako nekonečně velká koule, pro kterou neexistuje žádné "vně", protože vše se nachází "uvnitř". Navzdory tomu, že všechno se v něm a z něj rodí, ve svém prvopočátečním stavu zůstává nepostřehnutelnou "prázdnotou", neboť potenciální bytí, které v sobě obsahuje, se v něm nachází ještě v neprojevené podobě.
“Zdraví je potenciál k tomu jít dál.”
